Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Copak mi to ti NIGHT VERSES na svém třetím albu provedli? Kde je ta skupina, kterou jsem doufal vidět jako novou reinkarnaci THE MARS VOLTA? Já vím, doba popularity THE MARS VOLTA a jejich následovníků je už asi dávno pryč, ale stejně stále hledám někoho, kdo by dokázal tvořit podobně divokou i lehkou extravagantní show. NIGHT VERSES byli hodně nadějní již na svém debutu, který se nesl v duchu vřískavé formy post-hardcoru. Bylo tam ale i plno paralel k progresem naplněným skupinám jako THE FALL OF TROY nebo CIRCA SURVIVE. Druhé album „Into the Vanishing Light“ opět evokovalo mé oblíbence CIRCA SURVIVE, prostě hudba z velké části postavená na svérázných základech, které položili právě THE MARS VOLTA, jen vokál tak nějak zhrubnul.
Letos však přišlo třetí album a zdá se, že skupina je najednou trochu jinde. Na „From the Gallery of Sleep“ zmizela ona divoká uřvanost a to, co nám teď NIGHT VERSES servírují, je hudba, která od zmíněných THE MARS VOLTA dokráčela až k podobnosti s úplně jinou ikonou současné progresivní scény, a to američany ANIMALS AS LEADERS. Obrovský podíl na tom má především změna vokálu, který vlastně téměř zmizel. A to co z něj zbylo, je už jen občasný recitativ podobný rádiovému brumlání. Pryč je ukřičený zpěv z minulého alba, který přes svou kvalitu a osobitost dokázal i trochu lézt na nervy.
Co tedy zůstalo? No sakra hodně, navíc to co zůstalo se rozrostlo do větší variability a propracovanosti. Na mysli mám vlastní instrumentální složku skladeb, která logicky musela přebrat prim. Nyní už pouze jako trojice, bez původního vokalisty a zakládajícího člena Douglase Robinsona, nám NIGHT VERSES roztáčejí technické vyhrávky v různých tempech a aranžích, vzdušné kytarové linky roubují do kroutící se rytmiky a nezapomínají ani na odlehčené pasáže plné uvolněnosti. Nebo naopak na drsné kytarové řezání. Přesto ale není mnou zmíněné připodobnění k ANIMALS AS LEADERS až úplně košer. Podobnost se dá najít v bravurní instrumentální práci, celkové vyznění je ale trochu jinde.
Tam kde by ANIMALS AS LEADERS předváděli své technické divočiny, se NIGHT VERSES naopak vrhají do plynulých rozvojů motivů, tam kde ANIMALS AS LEADERS neustále zbystřují posluchačovu pozornost změnami temp a zvukovými výstřelky, tam NIGHT VERSES postupují klidnou silou v náladovém kolotoči vyhrávek. Tam kde ANIMALS AS LEADERS točí své důrazné rytmy, NIGHT VERSES jdou spíše cestou rockově průzračných melodií. NIGHT VERSES tak dosahují toho, co dle mého soudu chybělo právě na desce „The Madness of Many“ od ANIMALS AS LEADERS. Tím něčím myslím smysluplnou stavbu skladeb bez přetechnizovaných exhibicí. A přestože je v mnohých momentech jasné, že nedostatkem invence a hráčských kvalit to rozhodně není, umírněnost a střídmost zde dokazuje ono mnohokrát prokázané, že méně je někdy více. Největší devizou tak pro „From the Gallery of Sleep“ jsou komplexně fungující skladby.
I když se hůře smiřuji s chybějícím vokálem, jednoznačně kvituji, jak zásadní krok skupina udělala a jak bravurně se jí podařilo poskládat veškeré své instrumentální ekvilibristiky do funkčního celku. I když je to občas dost divoké, stále to nádherně drží pohromadě a obsahuje plno různě rozvrstvených nálad. Tohle se bude těžko překonávat.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.